svíravé ticho noci
a léto se znovu rozplynulo jako sen
křišťálová kopule světa pohasíná.
neříkej mi, že už nechci bejby
neříkej, že shořel jsem
vždyť víš má lásko
že mé plody dozrály a
padají do trávy.
na poli jsem strništěm
a v lese opuštěným stromem
v davu outsiderem
prskám po vás slovem.
vyližte si řiť.
procházím se po zamrzlé řece
dopíjím lahev rudého slunce
jsem zamlklý král našeho pokolení –
snílků, povalečů & zářivých flákačů bez budoucnosti.
znovu si nejsem jistý svou existencí
jsem tady správně, chcete mně vy čuráci?
naučte mne miláčci to co stále tajné ve mne doutná
jak směnit duši v něco co hodnotu má
chci dukáty, ženský lůna, opojení
chci hebkou kůži, sílu tygra i vlhké snění
chci vlastnit tajemství všech véd
chci čůrat na zdi všech našich běd.