byla dost chytrá na to aby věděla jak si ty slintající hyeny ty nadržené chlapy hltající každé její gesto držet od těla. byla natolik půvabná, že to zkoušeli znovu a znovu a nikdy se nezlobili, že je odmítala.
šarm je něco neviditelného, ale zřejmého, půvab skrytý v úsměvu, v tónu hlasu, v pohybu ruky, v napjatých prstech, v úsměvu hrajícím na rtech. je vášeň, je velká láska uhasitelná? vybouří se až se stane rutinou a potom přeroste ve zvyk a všednost?
ne, ze začátku nevěřila, že by mohla být láska měřena kvalitou penisu, jeho tvarem, tvrdostí, jeho živelnou energií, barvou. Nebo tím pocitem nadpozemského blaha, který ji zaplavoval vždy když muž řádně přirazil. ale bylo tomu tak. to byla ta chvíle, kdy se žena jako ona rozhodovala – možná podvědomě – o síle a intenzitě své zamilovanosti, o tom jestli toho chlapce má ráda nebo tu bytost, která do ní buší, miluje celým svým srdcem a celou svou duší, protože…prostě proto.
čím více kokotů uvítala ve své jeskyňce, tím více byla její mysl přesvědčována o tom, že kokot, je To rozhodující a zdaleka nejdůležitější na bytosti zvané muž. a nešlo zdaleka jen o velikost fyzickou. šlo o komplexní soubor všech faktorů, všech elementů, které když byly harmonicky spojeny v jednu pulsující a nezkrotnou a něžnou bestii, dokázaly vyvolat v jejím srdci absolutní lásku. absolutní pokoru. zkušenost ji zkrátka naučila, že ten nejsilnější pocit, jakési archetypální chvění uvnitř celé její bytosti, může vyvolat jen ten správný kokot. ani intelekt, ani peníze, ani smysl pro rodinu či romantiku. nic. jen Grande Kokot, ze kterého pulsuje životní energie jako neviditelná síla zaplavující ji světlem lásky.
ze začátku byla taky dost prozíravá, aby nedávala průchod svým citům, byla v sobě sevřená, ale křehká, čekající na sekyru, která protne její antiemoční krunýř, čekala trpělivě, neboť věděla. věděla, že je sladká a mladá, k nakousnutí jako zralá broskev, neodolatelná.
byla tvrdá a trvalo dlouho, předlouho než pubertální zamilovanost do spolužáků a popových hvězd trasformovala v opravdovou vášeň proudící z její noblesní kundičky a zapalující v krvi a srdci oheň, který dokázal uhasit jen kokot, velký a tvrdý, ohnivě rudý rarach, Pedrův divobijec. a po něm samozřejmě ještě spousta dalších.
a tak po pár hloupoučkých flirtech přijde frajer Pedro, je arogantní, hrubý a vulgární a naši květinku nemilosrdně utrhne. co udělá čerstvě utržená květinka? bezhlavě se zamiluje do špatného, zlého Pedra, který do ní večer co večer buší svým megabijcem, bez přestání a znovu a znovu až je její štěrbinka celá rudá a nateklá.
byla krásně zarostlá, ani moc ani málo, chlupy měla hebké a ne příliš husté, byl to klín extra ordinery, tmavě hnědý, živočišný a když roztáhla nohy a ukázala lasturku, bylo to jako když na vás zasvítí slunce. sama kundička již byla holá, bez ochlupení, chvějící se nedočkavostí jako ústřice a připravená na lízání, téměř vždy okamžitě vlhká a plná sladkého nektaru.
tenkrát když poprvé uviděla a ochutnala Pedrovu bambitku zapomněla okamžitě na studium sociologie, předvádění se v kavárnách a bistrech i na všechny své bývalé lásky.
chápejte, nebyla to žádná kurva, ale prostě obyčejná holka s roztouženou kundou, která ještě nezažila opravdovou šukačku. Její život se najednou rozdělil na dobu před Pedrem a po Pedrovi.
před Pedrem měla několik kluků. tedy tři. no a po Pedrovi už se to fakt blbě počítá.
ten první byl kluk v jejích letech, tedy sotva dvacetiletý, blonďáček s téměř průsvitnou kůží a velkýma modrýma očima, kterými ji okamžitě okouzlil. přisedl si k ní v kavárně, protože jinde nebylo místo, seděli tam vedle sebe s otevřenými laptopy asi dvě hodiny, než si troufnul ji oslovit. byla totiž pekelně krásná. a taky nadržená. Arnošt byl specialistou na internetový prodej a prodával to, co zrovna frčelo. když se seznámili byli to zrovna selfie tyče. při seznamovacím rozhovoru si vyslechla kompletní recenzi na všechny dostupné výrobky na trhu, svěřil se jí taky s jejich pořizovací cenou v Číně a obrovskou marží, kterou na těch píčovinách inkasuje. to jí opravdu imponovalo. tak mladý a už tak úspěšný.
“to víš, Kočičko, musíš vědět nejen co zrovna frčí teď, ale co bude frčet za měsíc, za půl roku, pak sehnat ten nejlepší zdroj a jsi v pohodě. Dělám si tady hezky z kavárny a kolečka se točí, to víš je to honička, být v Praze jednička”
vypoulil na ni ty obrovský světle modrý kukadla a nesměle se usmál.
“a co se líbí tobě?
“líbí se mi, když mi říkáš kočičko”
zkrátka toho Blonďáčka dostala do postele a tam už to tak slavné nebylo. Arnoštek měl mezi nohama takovou bledou ochablou vyžli a ji vždy stálo spoustu práce, aby se z něj stal alespoň napůl ztopořený ocas. ale nejhorší bylo, že když už byli tak daleko a Arnoštěk zasunul toho svého usmrkance do té její parádní, vymazlený prciny, vždy po šedesáti vteřinách začal kvičet a třást se. potom ho z ní vytáhl a s mírně zadušenými vzdechy začal stříkat. ano, šukala s tím úspěšným obchodníčkem asi jednu minutu, ano bylo příjemné cítit záchvěvy mužského těla a teplé kapky spermatu na břiše a stehnech, ale jedno věděla jistě – tohle určitě není pořádná mrdačka.
po několika týdnech jakéhosi takéhosi chození se rozešli.
dalším frajerem, který ochutnal její sladkou, medonosnou kundičku byl třicetiletý ženatý chlap, kterého sbalila ve fitku. ženáči už budou vědět jak na to, blesklo jí hlavou, když se jí s tím svěřil.
“víš, musím ti něco říct” tvářil se jako by oznamoval něčí úmrtí, snad to svoje.
“já vím, jseš ženatej” pomohla mu s tím trápením a usmála se na něj tak prudce, až se mu postavil.
“jak to víš” celej zrudnul a byl štěstím bez sebe, že je ta hrozná zpráva venku.
“no takovej hezkej chlap přece nemůže být sám”
“takže ti to nevadí?”
“ale proč by mělo, vždyť spolu nic nemáme, nebo?” nahodila udičku
Igor, tak se ten chudák jmenoval, se samozřejmě chytil. Igor o sobě tvrdil, že je budhista. každé ráno meditoval. a pravidelně si holil si koule.
ne že by byl takový estét nebo přísně hygienicky založený, ale strašně rád si je nechal lízat. a taky proto z pořádný mrdačky nebylo zase vůbec nic.
když spolu strávili asi pátou noc a Igor znovu vystříkl u lízání koulí, tak už to nevydržela a vyjela po něm.
“A jako šukat tedy nebudem, nebo co Igore..?”
“já opravdu nemůžu” vymlouval se ten parchant “ pěkně tě vylížu, chceš?”
to opravdu uměl dokonale, kroužil dlouhé minuty kolem kundičky než se konečně zabořil svým masitým jazykem do vlhké štěrbiny, krásné a šťavnaté prciny, která byla i při extrémním vzrušení pěkně tvarovaná, bez přerostlých stydkých pysků, bylo to ta nejhezčí kunda, kterou Igor lízal. potom ji začal prstovat až to mlaskalo a přitom dál přejížděl poštěváček na milion různých způsobů dokud se neudělala. vzdychala a jezdila si svými krásnými dlouhými prsty s červeně nalakovanými nehty po svojí hladové díře, ze které právě vytékaly léčivé prameny.
ten parchant ji ale nikdy nevyšukal.
takže po několika měsíčním lízání další rozchod.
několikaměsíční samota ji odsoudila k masturbační ekvilibristice, nenasytná, hladová díra se hlásila každý večer o svou dávku rozkoše, zkusila seznamku přes internet, ale těch několik zjevů, jež takto poznala nikdy nebyli tím pravým ořechovým.
třetí kluk byl superkluk Viktor, vysoký a štíhlý brunet se smutnýma očima plnýma něhy a sametovým, hebkým ocasem, kterým ji dokázal mrdat až do bezvědomí. když byla na zádech s nohama do praku a dívala se střídavě na ocas bořící se se do kundy a do jeho tmavě hnědých očích, zdálo se, že je zamilovaná. bylo mu třicet a chtěl se s ní oženit.
později, po Pedrovi a mnoha dalších kokotech si uvědomila, co Viktorovu péru scházelo. ač byl poctivě tvrdý, s přijatelnou délkou a skoro dokonalým tvarem mladé borovicové šišky, přece tam něco chybělo. ač do ní dokázal bušit dlouhé minuty, jebat ji jako zvíře i něžně jako romantický milenec, byla šukačka s ním jaksi prázdná, primitivní, uspokojující ty nejprimitivnější, zvířecí pudy, jakoby chyběla nepatrná jiskry energie, poslední díl skládačky, poslední prvek uvádějící sloučeninu k výbuchu, po němž se kdesi v hrudi zažehne požár nadsmyslového blaha.
došla k závěru, že sídlo a zdroj této božské, nadpozemské mužské energie je ukryto právě kdesi v jeho penisu či kolem něj a je povinností opravdové ženy odhalit jej, napíchnout a začít čerpat. jako zlatou žílu, jako ropný vrt.
ale zpět k Viktorovi.
“lásko, lásko, vem si mě, budeme mít hromadu dětí a velký dům” na chvíli se zasnila. pak ho vzala do pusy a kouřila tak dlouho dokud z něj nevysála všechno horké semeno chutnající jako dech země. vykloktala si rumem a řekla:
“ale lásko, jsem ještě mladá na vdávání, víš to, ne?”
“ale já tě přece miluji a bez té tvojí sladké prcinky nemůžu být”
“já nevím”
“rozmysli si to miláčku, většího mrdáka už nenajdeš” řekl a se zalíbením pohladil si svou semišovou bambitku, která byla po parádní kuřbě pořád na půl žerdi, pokojně se opírala o Viktorovo hubené stehno a vytékaly z ní poslední kapky Amrity, nektaru nemrtelnosti.
rozmýšlela se zřejmě dost dlouho. až ho jednou viděla za vitrínou kavárny. cucal se se štíhlou zrzkou a obratnýma, štíhlýma rukama ji hladil špičaté kozy.
“ale lásko, já tě přece miluji, tady to – ukázal na zrzku – nic neznamená” koktal, když do kavárny vlítla a chrstla mu do ksichtu sklenici pomerančového džusu. byla nasraná. na sebe i na svět. potom se ještě několikrát sešli a mrdali spolu, protože to bylo krásné a Viktor byl romantický, uměl to s tou její nenasytnou štěrbinkou, nikdy se nevystříkal dříve než se udělala. byl hodnej a pokaždé když se do ní vnořil skučela blahem a šťáva se z ní jen řinula, kundička svírala sameťáčka pevnými, rudými pysky jakoby ho nechtěla nikdy pustit. proč to ani tentokrát nevyšlo?
byl to parchant. tenkrát ještě nevěděla, nechtěla tomu věřit, odmítala si přiznat neblahé vnitřní tušení, že to jsou všichni parchanti a jediné na čem záleží je najít toho správného čuráka s atomovou energií, která ji vynese na vrchol štěstí i společenského žebříčku.
takže tenhleten Viktor byl kurevník a chtěl vymrdat všechny krásný ženský na světě. byl nenasytný. jednou odhalila jeho korespondenci s kamarádem. bylo to nechutné. ten parchant popisoval do detailu všechny své mrdy za poslední měsíce a že jich bylo. mrdal klidně i třikrát denně. kokot mu stál bez přestání, vlastně si nemohla nikdy vybavit jak vypadal ten jeho fajnovej čurák v klidu. stejně by ji jednou umrdal k smrti.
“všechny se klaní Sultánovi” psalo se v jednom mailu “ když popisoval orgie ve svém karlínském bytě.
“chodím po bytě v saténovém županu s hrozivou erekcí, kouřím a piju jednoho panáka za druhým. čekám. čekám až se ty tři kurvičky plazící se po sobě v nepředstírané rozkoši rozehřejí, až si rozlížou ty svoje kundičky do měkka, až budou žadonit, abych je omrdal, pěkně jednu po druhé. “
popisoval dopodrobna všechny detaily šukání, vulgarity střídaly básnické výrazy, kunda potažená mušelínem střídala mušličku plnou lahodného medu, drtivý stisk pysků přivádějící ho k šílenství zase s chutí moře a prastarého medu řinoucí se jako láva z pramenů rozkoše.
když si to všechno přečetla byla vlhká a v kundě ji brnělo. drsně a s prudkou, hněvivou agresí si ji vyhonila. na začátku to byl jen prostředníček, na konci ji v kundě jezdili tři prsty, kterými v tu chvíli chtěla navždy proměnit tu vrčící bestii v mrtvou hmotu, v necitelnou a zbytečnou věc, v monument odsouzený jen k pokání. nakonec to byl jeden z nejlepších orgasmů, který zažila. parchant jeden. ukousne mu ptáka? nechá ho znásilnit? vrazí mu do prdele kvrdlačku? zamrdá si s ním naposledy a pak mu flusne do ksichtu a odejde? vezme si ho?
během několika dní, kdy věřila tomu, že jí jsou chlapi ukradený a že mrdat prostě nepotřebuje, že tu svoji milionovou šťavnatou prcinku zamkne na sedm západů a bude studovat a potom nastoupí do tmavých kanceláří nějakého ministerstva a tam potká bledého frajera bez krve v černém obleku, na chvíli hodí hrdost za hlavu a přeblafne ho na hajzlu a pak se za něj vdá. a bude uniformně šťastná až do smrti neboli navždy. pan bledej bude napůl impotentní, neboť pohlcený prací, ale bude nosit domů hezký prachy a dětičky budou roztomilé a když se kundička ozve tak půjde do lednice a všechno to sežere. bezbřehé štěstí. během těch několika dní si myslela, že ví jak ho dosáhnout. pak jednou večer pohlédla na své sametové tělo lvice do zrcadla, polaskala si prsa, jež se okamžitě nalili krví, hezké, pevné, mléčné trojky, bradavky jako liščí čumáčky zrudly a tak pomalu, beze spěchu sjížděla po hladkém bříšku ke kundičce.
byla tak krásná. lehce nadzvedla kůži i s ochlupením a roztáhla ji. milovala ji, byla růžová a lesklá, byla hořícím keřem, růží planoucí v pouštní noci.
prostě se promrdá až do ráje. bude mrdat a mrdat, protože k tomu byla stvořena.
byl pátek. oblékla si ty nejrajcovnější šatičky, na kalhotky se samozřejmě vysrala, opravdový parfém ji oděl živočišným odérem, z očí ji šlehaly blesky. šla na večírek s Viktorem, na jejich poslední rozlučkovou party. všechny vztahy končí. a ty co neskončí včas stanou se karikaturou, ohyzdnou figurou zvyku. rozhodla se, že toho psychopata rozpálí flirtem do ruda a potom…potom mu nedá. potom se s ním rozejde, opustí ho náhle, ten blbeček bude mít spuštěné kalhoty, pták jako beton bude pulsovat bumdumbumbum, ve tváři nechápavý výraz, jež se mění ve zlost. bude konec.
ne nebudou spolu nikdy vybírat poličky do koupelny ani skříň v obchodě s nábytkem, nebudou si zařizovat domácnost. bylo jí to líto. trochu. ve skutečnosti byla už od narození cynická a sebevědomá, byla to vládkyně, která chtěla cítit vášeń, vášeň. hluboko v podvědomí měla zakódovanou touhu po tryskajícím, vibrujícím vztahu, ještě stále se ve svých představách opájela vidinou lásky na celý život, ještě stále si myslela, že ji jeden frajer dokáže udělat šťastnou. navždy. bohužel tomu tak nebylo, a tak vždy když se vztah blížil k vrcholu, mrdačka byla užasná a každá sekunda s tím druhým byla opojným snem, vše náhle skončilo. ale teď..
ale teď byla ještě na začátku, ti první tři frajeři, které měla, byly pouze předehrou, předkrmem, tréninkem srdce a kundy. vše, city, hmat, vůni, hlas připravovala na svou první velkou lásku, na zkurvysyna Pedra.
a právě na večírku na rozloučenou se sametovým čurákem Viktora, ho poznala. Viktor byl celý večer pozorný, běhal jí pro drinky, seznamoval se svými známými i neznámými, jakoby tušil, že už je stejně všechno v prdeli.
byla to party novodobých intelektuálů. kteří knihy nikdy moc nečetli, spíše se uměli tvářit světově, všichni do jednoho už byli alespoň jednou v životě v zimě v Bangkoku, každý z nich měl svůj blog a několik bytů.
z reprobeden duněla indie rocková ukolébavka, lidi chlastali, klábosili, fotili, házeli po sobě pohledy plnými něhy a pochopení, nikdo nebyl vožralej, vzduch byl cítit připáleným smradem elektronických cigaret. všichni se tvářili cool, ale ve skutečnosti to byla pěkná otrava, stejně jako mrdačka s kondomem, jídlo z pytlíku a velká láska na stříbrném plátně. jako by zde chyběl život.
to než se na scéně objevil Pedro.
zrovna stála v hloučku s Viktorem a nějakýma dvěma dokonale oblečenýma lidma s pěkným ksichtem, krásnými zuby a báječnou budoucností, házela mrdacím očkem po jeho kamarádovi v upnutém béžovém triku s epesním knírem a pozorovala přitom výraz Viktora, jež jakoby se měnil každou vteřinou. od nadšení přes apatii po zoufalství. přítelkyně béžového frajera, krásná, vymazlená kurvička, vždy svým blankytným pohledem bleskově švihla po Viktorově rozkroku, jako by odhadovala míru rozkoše, jež dokáže jeho dělo v kalhotech poskytnout. většinu času ale hleděla oddaně do miloučké tváře svého boyfrenda.
“Je tvůj kočičko” pomyslela si E.
“Mám úplně ten stejný pocit, Viktore” předla kočička “v Americe spolu lidi více mluví, jsou přátelštější a otevřenější, u nás jako bychom se jeden druhého báli, jsme takoví uzavření, bojíme se oslovit cizího člověka na ulici. Je dobře, že jsi o tom napsal článek na svůj blog, lidi by se měli snažit být otevřenější.” domluvila a olízla si své masité rty. větší pobídku k mrdačce si Viktor nemohl přát.
stáli kousek od bufetového stolu a dále rozebírali problém uzavřenosti středoevropanů v kontrastu s americkou hřejivou otevřeností. pan Béžový roláček pochleboval Viktorovi a stále jen opakoval: “No, je to tak, je to tak”
Všichni pili sekt, říkali tomu šáňo a cítili se povzneseni nad všední život, cítili, jakoby nebyli součástí tamtoho světa před či po večírku, teď byli jen režiséry ideálních životů zcela se vymykajících těm opravdovým, ubohým, osamělým.
“To jsou ale pěkné pičoviny” zvučný, měkký zvuk mužského hlasu protnul jejich intelektuální žvatlání. trochu se lekli. Viktor jako pravý muž se otočil. u bufetu stál se sklenkou čiré tekutiny, jež nebyla vodou, chlápek asi čtyřicetiletý v sepraných džínách a a tmavě zelené košili s krátkým rukávem.
“Co jste to říkal, to asi nebylo na nás, že?” nasadil Viktor svůj nejvznešenější výraz.
“Ale jo bylo” ten chlap byl svalnatý hrubián s tmavým knírem a když si všechny pobaveně, s vlčí sebejistotou prohlédl, zabořil svůj zrak na ni.
“Chtěl jsem jen říct, že s tím nesouhlasím, v Americe jsou možná lidi více otevřenější “ stále na ni hleděl a všichni ostatní ani nedutali “ ale ve skutečnosti jsem povrchnější a pokrytečtější společnost nezažil. a to jsem tam pár let pracoval. nebyl jsem tam na dýchánku, jako vy”
konečně od ní odtrhl pohled a usmál se – na takového drsného starého parchanta – až překvapivě chlapeckým a dobrosrdečným úsměvem a kývl směrem k baru.
“Ale, nenechte se rušit, jdu chlastat na bar”
všichni čtyři na něj hleděli s jakousi bázní, mlčky ho sledovali jako odchází, pomalu a přitom mrštně si to šinul k baru. jako ztělesnění odvěké síly, ze kterou se nesmlouvá.
najednou se ještě otočil, spíše svým býčím krkem než tělem a s pohledem upřeným znovu na NI řekl: “Ale kdyby jste se mnou chtěli vést polemiku, víte, kde mne najdete.”
“to je drzost, takový hulvát” řekl polohlasem Viktor, když byl chlap v uctivé vzdálenosti
“toho bych neprovokoval, prej nosí bouchačku” pan Béžový rychle vyexoval šáňo a pokračoval.
“jmenuje se Pedro a dělá ochranku panu Velkýmu, no však víte. prej byl ve válce a taky někoho zastřelil”
kočička zrudla a rozhodla se ten jejich mejdánek ve čtyřech ukončit. měla v sobě pět skleniček a vstup toho chlapa na scénu považovala za pokyn k odchodu. bylo již lehce po dvanácté a ona dostala nesmírnou chuť na mrdání.
“miláčku” řekla svému hladce oholenému geek výbojnému muži “ už jsem trochu unavená, nemohli bychom jít domů?”
Viktor protestoval.
“Tak ještě jeden drink, hele kámo řekni mi ještě něco o tom chlápkovi, to je děsně interesantní, úplně nás přece ohromil, že jo, ty brďo, vole” podíval se na ni
“ten z tebe byl úplně vedle, slyšel jsi jak mu zjihl hlas, když se na tebe podíval?”
“Viktore, nekecej jo?, skoč mi, prosím pro dvojku, nemám co pít”
E. se s Viktorem v duchu rozloučila. jako by zůstal jen obal, jen fyzická existence toho frajera, bez identity, bez ducha, jen zbytečnost, která je k smíchu. teď už věděla, jak to udělá. je tady Pedro, chlapík se šlachovitým tělem divocha a měkkýma, něžnýma očima. Ten jí Viktora zbaví. jednou provždy.
dvě statické figury jejich známých neznámých opustily večírek, nejspíš si doma zapálí svíčku, pustí nějakého ukňourance a budou se po sobě pplazit až do rána. Nekonečné tření dvou sliznic.
Byla tma a večírek byl v plném proudu, Viktor už byl přichcanej a stále ji do ucha mlel žvásty o tom jak jí miluje a že ta její přesladká kundička je zásobarnou toho nejsladšího medu a že on je ten, který jí bude každodenně udělovat milost a rozhřešení, ale ona už toho pitomce neposlouchala, civěla bočním pohledem na chlapíka na baru, klopícího do sebe jednu vodku za druho a kouřící opravdové cigarety, občas po ní hodil vlčím okem, jen aby se ujistil, že tam ještě je, oba věděli tušili jak to dopadne, neviditelné energické paprsky věčné touhy se ve vzduchu nad bavícími se lidmi střetávali a vybuchovali v představách spojení a extáze.
asi po šestém nebo sedmém drinku a proplétaním se mezi žijícíma dychtivýma lidma plnýma neukojitelné vášně odešel Viktor konečně na hajzl a to byla chvíle na kterou čekala, jako kočka se vnořila mezi žíznivé krky na bar hned vedle toho parchanta. mrkli na sebe a on objednal pití.
“tak už jseš tady?
“jo”
“dáš si pití?”
“jo”
“co ten tvůj hezounek, kde ho máš?”
“myslím, že je tady dřív než si spolu stihneme dát prvního francouzáka”
a stalo se. sotva o sebe cinkly dvě sklenice plné namražené ohnivé vody, objevila se u nich trochu oteklá a vyděšená tvář Viktora.
“co tady děláš, kočičko, už půjdem domů, jo?”
Viktor se podíval na Pedra s povrchním úsměvem vítězného samce, ale Pedro už věděl, že ho sejme jedinou větou, silou své surové vůle ho donutí odkráčet někam do temnoty, zpátky do brlohu, kde bude skučet a naříkat nad samotou a ztracenou láskou svého života.
“vypadni odsud chlapče, tahle kráska se dnes bude bavit už jenom se mnou”
E. ani nedutala, pohlédla na Viktora, který zbledl jako stěna a střídavě koukal na něj i na ní. roztřeseným hlasem ze sebe vysoukal něco jako chlupatou vystrašenou myš v podobě větičky:
“ale miláčku, pojď už prosím tě”
nejistota v hlase a ubožácký výraz vystřídal zuřivost, když se mu začala chechtat do očí.
“tak běž Viktore, mezi náma je konec, ode dneška mě bude mrdat, tady ten pán”
ukázala na Pedra.
v živočišném mozku Viktora to teď hořelo, chytil ji za ruku a chtěl ji od toho strašného chlapa odtáhnout, v tu chvíli však na své zjemnělé paži intelektuála ucítil drtivý stisk chlapa, který se k němu přitáhl a chraplavým, krutým hlasem mu řekl, že jestli okamžitě nevypadne, dostane přes držku, bude mít rozmlácený ksicht a zlomený kosti, prokopnuté ledviny a ukousnutého čuráka a jestli to vůbec přežije, tak si už do smrti nezašuká.
a to byl konec, kapitulace. Viktor se roztřásl, vyškubl se tomu netvorovi a zmizel v davu. navždy. sbohem a šáteček.
Eva byla dost chytrá na to, aby věděla, že chlap jako Pedro s ní dlouho nevydrží, bude si ní mrdat pár měsíců, zažijí spolu spoustu šťastných chvil, celou ji rozloží a zase složí jako rubikovu kostku, ale jakmile ucítí v jejich vztahu jen lehkou rutinu a zvyk, začne se stahovat do sebe a svým vlčím ohonem vábit další, čerstvou, nově vonící hladovou díru, čekající na to, až jí svým kyjem nemilosrdně ztrestá.
byla taky dost silná a cynická, aby se na to v duchu připravila, dost svobodná a sající moudrost světa z prsu přítomného okamžiku, aby si až na krev užívala každý okamžik jejich mileneckého vztahu, ohnivého a nádherného jako sám život, odsouzeného však k zániku jako kometa, ale o to intenzívnějšího a opravdovějšího než cokoli, co předtím poznala.
ne, ani tento vztah nevyvane v ustrnulém zvyku, v očekávání, v jistotě vlastnictví.
bezbřehá extáze spojení dvou těl, dvou dospělých duší ji naučila velkoryse přijímat i dávat lásku, poznala každý atom mužského těla, skrz několik set nelítostných mrdaček byla schopná rozeznat každý záchvěv, nevyřknutou myšlenku i skrytou touhu muže, transformovala se v ženu divokou, chladnou, vášnivou, analyticky zkoumající opačné pohlaví, oddávající se mu vždy v tu pravou chvíli, odmítající ho vždy, když chtěla dosáhnout vyššího cíle, dávající naději, chlácholící, oduševnělou, krutou bestií vysávající z nadržených chlapů život, peníze i sny.
skončilo to dobře, jak jinak. stala se nejvíce žádanou společnicí ve městě, všichni ti čuráci s prachama chtěli ochutnat její královskou kundu, kořeněnou překvapivým, výbušným intelektem.
Pedro jí vždycky říkal.
“masíčko moje, roztáhni nohy a ukaž mi ji, chci aby na mě svítila jako hvězda a mlaskala, ale..” pomalu si rozepnul kalhoty a vytáhl svůj do ruda rozpálený rotokutátor, “než tě omrdám, chci, aby jsi mi zarecitovala Baudleira.”
z mušle ji teklo proudem, poštěváček byl rudý a pulsující, statečně svým drzým postojem vyzývající všechny zmrdy světa, aby ho přelízli. Pedro držel v ruce svůj surový nástroj a díval se na tu nádheru.
ona přitom recitovala:
“ tvá pyšná hlava, gesta, zrak
jsou krásné jako kraje
a ve tváři ti úsměv hraje
jak vánek v nebi bez oblak”
dívka, plná horoucí vášně a mladistvého neklidu rozkvetla v ženu. mysl dozrála a zkrotila tělo a splynula s ním v jedinečné symbióze, která dokáže odemknout všechny poklady světa.